Historie

Většina dnešních Brňanů zná pozoruhodnou budovu kavárny Savoy na Běhounské ulici jako obchodní centrum Výběr, ale v meziválečném období tento podnik vyhledávala elita měšťanské společnosti jako“ noblesní café“. Kavárnu tehdy zřídil věhlasný kavárník Jan Nekvapil, jenž ve své době proslul značně pestrými životními osudy. Pocházel z rodiny známého pražského ganyméda. Svému oboru se řádně vyučil v předním pražském hotelu U Černého koně, ale ve svých šestnácti letech odjel na zkušenou do ciziny /vyrazil rovnou do Anglie, kde strávil jedenáct let v tamějších restauracích i hotelích a dalších šest let sbíral zkušenosti ještě v Německu a ve Francii. Když se konečně vrátil do rodné Prahy, coby odborník se zahraniční praxí, lehce získal místo v nejpřednějším hotelu de Saxe, a pak i v legendární Modré hvězdě. Ale ani tady se příliš dlouho nezdržel a převzal lázeňskou restauraci v Luhačovicích. Odvážil se podnikat v hostinství nejen v Luhačovicích, ale i na několika místech současně, provozoval také věhlasný City bar na České ulici, v němž tehdy účinkovala i populární Červená sedma, jakož i komikové slavných jmen - Vlasta Burian, Karel Balling a další a další hvězdy.

Ve dvacátých letech pak Jan Nekvapil koupil Thonetův dvůr na rohu Běhounské ulice a Jakubského náměstí. Na místě jeho staré kavárny Louvre zřídil podle projektu Jindřicha Kumpošta moderní podnik, kam se prý vešlo neuvěřitelných tisíc lidí. A to byla právě ona SAVOYKA, jak jí familiérně říkala vybraná brněnská společnost, která tu vzápětí byla jako doma.

Nekvapil původně zamýšlel Thonethof přestavět na reprezentativní hotel. Pro průtahy s postoupením koncese od tehdejšího nájemce M. Benedikta se však začalo nejdříve s modernizací vyšších pater. Návštěvnost staré kavárny klesla na minimum. Teprve pak se začalo se stavebními úpravami kavárenského podniku. Užití moderních technických novinek dovolilo řešit prostory kavárny především z hlediska konstrukčního velmi odvážně a nekonvenčně. Původní vstup z rohu Běhounské a Jakubského náměstí byl posunut na ulici Běhounskou, čímž zůstala ústřední prostora, uprostřed s dvojicí štíhlých ocelových nýtovaných pilířů. Širokým otevřením části přízemí do patra, která má podobu galerie, vznikl prostorově mnohotvárný celek, na něhož navazovala boční křídla ve výši původního prvního podlaží s galerií spojena vyrovnávacími schody. Už toto důvtipné architektonické řešení hlavních sálů kavárny v několika úrovních s množstvím malebných průhledů, světelných efektů, výrazných dekorativních útvarů a efektních materiálů slibovalo návštěvníkům nevšední estetický zážitek. Vedle běžného kavárenského provozu, který byl ostatně řešen také netradičně - tzv. vídeňský typ kavárny s otevřenou  kuchyní, měli návštěvníci k dispozici i hernu, kde bylo ke každému stolu instalováno i telefonické spojení, bylo všestranně postaráno o dokonalé pohodlí hráčů. Dámy se pak mohly setkávat ve zvláštním salónu v prvním patře. Atmosféru dokresloval malý orchestr na balkonu nad schodištěm.

Estetické působení architektury bylo podtrženo výtvarně i funkčně vytříbeným vybavením i některými dalšími detaily zařízení a výzdoby. Tak například dřevěné obložení stěn bylo nahrazeno travertinem v přízemí, mramorem ve špaletách oken, onyxem z Maroka na schodišti a alabastrovými deskami, večer zezadu prosvětlovanými. Pro větší rovné plochy bylo použito stříbřitého plyše. Plyšové byly i červené koberce v patře. Elegantně jednoduchá, přitom však účelná a působivá byla stropní i nástěnná osvětlovací tělesa, stejně jako originální hlavní lustr z kouřového skla,efektně se odrážející na stropě ze čtvercových zrcadel, i rozptýlené osvětlení z neonových heliových trubic, které lemovaly galerii… Asi nejen kvůli tradici místa, nýbrž především z praktických důvodů byla kavárna vybavena nábytkem Thonet-Mundus. Oč luxusnější byl interiér kavárny, o to střízlivější, až záměrně stroze bylo řešeno uliční průčelí s hladkou fasádou, prolomenou rozměrnými okny. Příjemnou vyhlídku na městský ruch poskytoval nárožní balkon v prvním poschodí. Z architektonicky cenného a kdysi reprezentativního podniku se zachovala bohužel právě jen tato nepříliš přitažlivá fasáda. Interiéry kavárny včetně jejího vybavení byly téměř znehodnoceny počátkem padesátých let při její nešetrné přestavbě na prodejnu s textilem Výběr, která tady fungovala bezmála čtyři desetiletí…